Hledám si štěňátko...

Asi v polovině listopadu jsem začla přemýšlet nad tím, že bych ráda nějakého psího kamaráda nebo kamarádku. Začala jsem brouzdat po internetu a projíždět si psí atlasy, abych si vybrala rasu. Věděla jsem, že chci určitě velkého psa a upřednostňovala jsem nějakého chlupáče. Už z dřívějších dob jsem přemýšlela nad bobtailem a dlouhosrstou kolií. Do mého výběru spadal i dalmatin a velký černý knírač. Nakonec, protože jsem si rozmyslela na co všechno toho hafika chci, jsem se rozhodla pro dlouhosrstou kolii. Je to krásné  inteligentní plemeno, se kterým mohu agility, ale i poslušnost. Na kole, ale i se jen tak mazlit:)

Začala další internetová honba. Začala jsem hledat štěňátka dlouhosrstek...Bylo tam spousta inzerátu na štěňátka, mladé psy i na starší. Prozkoumala jsem různé rodokmeny a spoustu vrhů, ať již aktuálních nebo plánovaných, zavrhla. Ve středu ráno jsem narazila na inzerát cchovatelské stanice Aratinga. Prostudovala jsem rodokmen, mrkla na fotky rodičů a předchozích vrhů. Ihned jsem paní Bc. Mecerové napsala email a později zavolala. Řekla něco o sobě a že hledám štěňátko a rovnou jsme si domluvili schůzku na ponděli 1.prosince.Ten samý den jsem šla na cvičák s naším Aránkem a zmínila se, že si sháním štěňátko kólinky. Shodou náhod její známá měla štěňátka kolií. Hned jí zavolala a ještě ten den mi domluvila schůzku. Když jsem přijela, tak jsem viděla jen velký dvůr a na něm pár kotců,kde byli zavřené jak dospělé kólie tak štěňata. Po informacích, co jsem si o kóliích přečetla, jsem si říkala, že se kólie do kotce nehodí. Dospělé feny měla sice docela hezké, ale když pak vypustila štěňátka a já se začla ptát na nějaké informace, tak mě plemeno, které jsem si vybrala začalo překvapovat.,, Kólie se dlouho nenaučí chodit na záchod a bude si čůrat a kakat do pelíšku, nesmí mléčné výrobky kvůli uším, testy očí nedělá, ptže v ČR není slepá kólie...A když jsem se zeptala na nějakou dečku, tak že mi může dát jedině tu posranou a počůranou z kotce:),,...Štěňátko ať si hned odvezu....,,Odjížděla jsem v rozpacích o tomto plemeni a štěňátko si naštěstí neodvezla. I přesto, co jsem slyšela jsem se jela v pondělí podivat k paní Bc. Mecerové. Odsud jsem odjížděla velice mile překvapená a věděla jsem, že si odsud štěňátko odvezu. Štěňátka již ve 3.týdnu se snažila dolézt k záchodu a tam vykonat potřebu, bydlela uvnitř domova a jejich socializace se vůbec nedala srovnat s těmi předchozími.

Po této návštěvě se mi opět vrátily představy o tomto plemeni a když jsem viděla Delinku(v tu dobu ještě Dollynku:)), tak jsem věděla, že tu si sebou také odvezu...